Středa
Usnul jsem tak na hodinu. Ve tři se začaly rozsvěcet světla, tak už to moc nešlo. Ve čtyři začalo odbavení. Byl jsem mezi prvními. Věděl jsem, že batoh nemám v ceně a mělo to stát kolem 30e. No co, ale přece ty vína nevyhodím 🙂 vzala si mě na starost holka z first class a jen se zeptala, zda batoh chci až do Prahy. Říkám, že jo, šrajtofli mám připravenou, ale ona dala mi letenky a popřála šťastnou cestu. Pecka 🙂 Chvíli jsem pobyl ještě v hale a pak šel do check-in zóny. Dal jsem si kafe a plněnou koblihu. Za hodinu už jsem byl na palubě. Malý problém s místem. Nějaká ženská mi seděla na mém místě. Ukázal jsem stevardce letenku a ta tu paní po kontrole její letenky vyhodila. Její asi kámoška byla dost nasr… 🙂 Startujeme asi o 15 min později. Němci (Lufthansa) podávají nápoje a sušenky zdarma. U BruselAirlines jsem nechal za pití 6e. Tady nic 😊
Letíme a svítá. Pod námi husté bílé mraky, že to vypadá jak sníh. Jsem děsně ospalej.
Po dvou a půl hodinách Frankfurt. A tady 6 hodin čekání. Uff. Nuda ve Frankfurtu. Zkouším se učit anglicky.
Korzuju halou. To mi zabralo hoďku a nyní do boardu zbývají už „jen“ tři hodiny. A poprvé v životě jsem měl bratwutst. Docela dobrá klobása. Volal jsem i z dlouhé chvíle na místní informace z letištního telefonu, kde bych dostal sluchátka do jejich kinokoutku, který byl bez sluchátek jaksi nepoužitelný a prý nikde. Tak to bude bez filmu. Dám další korzo halou a pak si na chvíli chci zdřímnout. Nařídil jsem budík a zalehl. Usnul jsem asi na hodinu a vzbudil se úplně zmatený. Měl jsem za to, že už je další den a že mi to uletělo. Asi dvě minuty jsem se dával dohromady. Pak jsem si koupil kafe a do odletu už zbývala jen hodina. Konečně v letadle a za 45 min v Praze. Ruzyni jsme přeletěli, nad Kralupami to pilot otočil a přistáli jsme klasicky od Přední Kopaniny. Batoh, autobus, metro, v práci vyzvedávám nový telefon a v půl osmý doma. Hodím ještě první pračku, dám sprchu a do hodiny spím. Jsem rád, že jsem zase doma, ale určitě si v budoucnu zase nějakou Camino dám 😊