Den 10. – Sloni
Ráno začal den po tropické noci (nešla klima) výklusem po pláži. V mezitím pobíhala v kalhotkách mezi vilami. Když jsem se vrátil přes skaliska, zkoumal jsem pod domem klimatizaci, ale nešlo se k ní dostat. Už v noci jsem psal paní majitelce, že je pro nás nefunkční klima docela problém. Posnídali jsme toasty se šunkou, sýrem a zeleninou plus kafe (docela příjemná změna po rýži a masu). Pak jsme dali krátký relax a vyrazili na místo srazu s taxikářem, který nás má odvézt do parku se slony. Ve dvě stále nikde nikdo, tak píšu přes WhatsApp do infocentra. Paní odepisuje, že je řidič na místě a taky nás nevidí. Tak posílám fotku místa, kde jsme a volám jí. Spustí na mě, že jsme u jiného Elevenu a řidiče teda posílá. Do deseti minut by měl dorazit. Řidic nakonec dorazí a rozkodrcanou dodávkou jedeme do sloního parku. Tady už nás čekají, platíme 1600 BHT a povinně si kupujeme košík ananasu a banánů jako „thanks to elephant“. Náš Kó (nebo Čó) již čeká. Je mu 17 let, nasedáme z podesty, jeho páníček mu hupsne za hlavu a jedeme korytem potoka k nedaleké nádrži. Pochopíme, naštěstí ještě včas, že slon jde rovnou do vody a odhazujeme mobily, trika, brýle a vše co nechceme namočit na břeh a záhy jsme ve vodě. Průvodce nás celou dobu fotí za hlasitých povelů slonovi. Nejčastější je asi ten, po kterém nás slon polévá chobotem. Po chvíli ze slona padám a plavu v jezírku s ním. Až později pochopím, že spíš v močálu. Průvodce vydává pokyn, po kterém mi slon znovu nabídne hřbet, tak se vyškrábu nahoru a asi po deseti fotkách a dalším povelu se slon skulí a už plaveme s V oba. V zaujali kly, tak je furt u slonovi palice a ten jí laškovně vyhazuje do vzduchu. Já zatím na opačném konci zjišťuji, že bublinky u slonovi prdele neznamenají nic jiného, než že sere. Za chvíli už s námi plavou 4 macaté zelené koblihy sloního trusu. Přes kly vylézáme po sloní hlavě oba opět na hřbet. Slon evidentně přestává poslouchat a ráchá se dál v jezírku i s námi. Reaguje až na ananas z našich zásob v průvodcově ruce a blíží se ke břehu. Tady na chvilku sesedáme, bereme si své věci, uplácíme slona banány a ananasem a vyšvihneme se zpět do „sedla“ a k našemu překvapení už jedeme sami. Průvodce jde po břehu a pouze vydává hlasové pokyny. Slon, asi si vědom toho, že pán je daleko, okusuje okolní porost. Pak nás odveze zpět na podestu, seskakujeme a na recepci dostáváme pozornost v podobě ananasu a vody. Milé. Jedeme zpět. Necháme se vyhodit u vily a zjišťujeme, že je otevřená. Podle brašny u ložnice usuzujeme, že to je opravář na klimu. Je to tak. Necháváme dva chlapíky ve vile a jdeme k vodě. V usne, já si 2x zaplavu a jdu prozkoumat okolí. Pak jdeme pro motorku a vyrážíme na véču. Večere je celkem fajn, cestou zpět všechno utratíme za ovoce a nákup včetně tří pohledů domů. Jedeme domu. Tady se pozastavím nad tím, že kupujeme rajčata, když je máme a V se opět nas… Bože. Sedím na terase, pokuřuju, piju pivo a za chvíli se vydávám za V do již klimatizovaných ložnic.