Den 14. – Kho Rok
Ještě v noci, když jsem se šel osprchovat, vypadl proud. Tak jsem se opláchl vodou z PET lahve a šel za V. Vedro hrozný, takže se sex za úplňku nekoná. No aspoň něco málo bylo… 🙂 protože to dole nešlo vydržet, vzali jsme matrace a šli spát na terasu. Už jsem zabíral, když vidím, že se u sousedů svítí, tak zase dolů. Nicméně klima mimo, to že už druhý den nejde jsem ani nereklamoval. Asi ve tři úplně zpocenej beru deku a jdu na terasu sám. V kuchyni jsem zase zahlédl onu myš. Zavřel jsem jí tam, abych měl na terase klid. Divný zvuky, sem tam a hukot příboje. Přesto jsem dokázal usnout po vydatné dávce repelentu, který jsem nastříkal všude, protože si na mě začali pochutnávat mravenci. Pak se bohužel úplňkový měsíc přerotoval nad moře a budil mě svým zářícím světlem. Ráno 7:30 budíček. V už v kuchyni chystá snídani. Tak jí říkám, že je tam myš a ona, že ví. Posnídali jsme a jeli vrátit motorku. Potom jsme vyrazili na pláž čekat na speedboat. Paní nás poslala jinam, než jsme vídávali čluny obvykle přistávat, ale na devátou skutečně člun přijel. Hrnu se k němu, lodník kouká na lístek a posílá mě pryč. Že prý máme čekat na člun v barvách, který je na prospektu. Ten už nějakou dobu parkuje asi 500 m od nás. Říkám, že je to on. V, že počkáme. Asi po deseti minutách nervů, že to odjede bez nás a nadávek na Thajce k nám přibíhá chlapík v modrém stejnokroji s telefonem na uchu a říká nám, že je to skutečně náš člun a že nás hledá. Byl to celkem vtipný chlapík. Omlouvali jsme se, ale říkal „no stress, you are on holiday“. Nasedáme a vyrážíme ke Kho Rok. Asi v půli cesty, po 20 minutách, nějaká starší Japonka bleje manželovi do klobouku. Manžel v něm má naštěstí pytlík, který pohotově dodala posádka. Smrad, blitky na podlaze a ten strejc to z klobouku vyklepával tak šikovně, že nás pár ohodil obsahem žaludku své manželky. Po 40 minutách Kho Rok. Japonky se zbavujeme u mola a jedeme šnorchlovat. 40 minut, zní povel. Pak nás převezou asi o kilák vedle a tentokrát máme 30 minut. Poté je oběd na ostrově, kde je podobných „zájezdů“ asi třicet. Po obědě se jdeme s V cournout po ostrově, děláme pár fakt hezkých fotek a když nám zbývá 10 minut do odjezdu, zjišťujeme, že na viewpoint, o kterém jsme nevěděli, je to asi 500 metrů. Samozřejmě jdeme. Ovšemže do kopce… Já to těsně před cílem vzdávám. V to dala, ale prej hnus. Pak makáme zpět. Samozřejmě, že se na nás již podruhé čeká. Nyní jedeme k nějakým ostrůvkům. Po deseti minutách mě V upozorňuje na Japonku, která už má zase pytlík u huby. Ale nebleje.
Čtyři ostrůvky, ke kterým jsme dojeli, jsou fakt pecka. Korálové útesy, spousta ryb roztodivných tvarů a barev. Jedna z leseb (to jsem zapomněl zmínit) na mě volá, že je tam „clown fish“, ať se plavu podívat. Poslušně doplavu do oněch míst a vidím rybu, kterých jsem ten den již viděl desítky. Po 50 minutách se velí k odjezdu a nyní k našemu překvapení, už to je zpět jen 20 minut. Ve tři jsme na pláži a jdeme domu na kafe a pak prozkoumat pláž vedle naší vily. Uděláme umělecké dílko v písku, zaplaveme a jdeme (teda já jdu) na drink do plážového baru u zhulence. Dám pivo a pak ještě mojito, válíme se pod rákosovým přístřeškem a V se skamarádí s jakousi minifenečkou. Zahltí mi foťák sérií fotek její ruky a psí tlamy (večer to smažu). Pak jdeme domu. Já chci na večeři, V nechce, ale jde se. Dám si evropský sendvič s kuřecím a hranolky + colu, V jen polévku + colu. Pak doma uklízíme, balíme a jdeme spát.?