Den 17. návrat
Na letiště jsme dorazili s časovým předstihem. Cestou jsem se chtěl nasnídat, ale V chtěla až na letišti, aby to bylo v klidu. Když jsme dorazili na letiště, zjistili jsme, že při hledání vlaku po příletu jsme byli malý kousek od kolejí a celý příběh tak mohl být úplně jiný, pokud bychom je našli. Snídani jsme si dali v letištním bistru. Teda 2 kafe a muffin. V konzumovala zásoby ovoce. Pak jsme šli na check in a do bezcelní zóny. Utratili jsme poslední prachy za pár sladkostí a šli na palubu. Let byl zdlouhavý, to se dalo čekat. Jídla tentokrát moc nedávali, pití taky ne. V si šla koupit sendvič, já se snažil spát. Pak jsem šel s V koukat z okénka na jakési pusté hory a planiny a pak si koupil pivo a panáka Grantsky. Naštěstí brali karty. Do Kyjeva jsme dorazili za světla. Na check inu byla fronta a říkal jsem si, že to nemůžeme stihnout. Ale asi si toho byli vědomí a pustili nás do nějaké rychlejší zóny. Pak jsme courali halou a čekali na odlet. Nějak jsme to protáhli a myslím, že jsme slyšeli náš last call. Doběhli jsme tak tak, bylo nás tam takových opozdilců asi sedm. Seběhli jsme dolu k autobusu, který ale nejel. Trochu nervózně jsme koukali po ostatních nervózních cestujících. Nakonec dorazil ukrajinský bus a dovezl nás ke stařičkému letadlu. Interiér těžké osmdesátky. No, na hoďku a půl dobrý. Jak jsme vzlétli, byla skoro tma. Až po pár minutách byla totál. V, která neustále říká, že v sedě neusne, opět spala. Trochu jsem jí záviděl. Let byl neobvykle dlouhý, snad více jak dvě hoďky. Pak jsme vylezli ve Vídni, vzali kufry a volali na Student Agency, jestli něco jede. Pak jsme si chtěli koupit lístky na HauptBahnhof u automatu City Express, když nějaká dobrodějka říkala, ať si to koupíme o kus dál u státních drah, že ušetříme. Měla pravdu. Místo 24 eur to bylo jen 8 eur. Jedna stanice vlakem v jídelním voze trvala 15 minut. V nádražní hale jsme se rozkoukali, V šla shánět pro sebe večeři a já šel shánět cigarety. Potkali jsme se asi za 15 min. V si koupila nějaký zkažený salát, tak bylo po náladě. Šla ho vyměnit. Já měl bagetu ok a colu. Pak jsem V opustil a šel hledat autobusový nástupiště. Našel jsem a vrátil se pro V. Pak jsme vyrazili k autobusu. Přijel načas, škoda, že jsme netušili, že jede rovnou z letiště, vykákli mu 50 éček a usadili se každý jinam, jak nám určil řidič. V spolucestující opustil v Brně, ale bylo jasný, že si chce dvě sedačky pro sebe maximálně užít, tak jsem se nevtíral. Pak za sem tam upadnutí do spánku jsme dorazili do Prahy ve 4:40. Trochu chladně jsme se rozloučili a já šel shánět taxi, V měla odvoz od svého přítele. V pět jsem byl na Zbraslavi, vybral z bankomatu pro taxikáře, vyprudil Ukrajince ze šestého, kteří svítili, protože jsem si nevzal klíče od vchodu, dal si cígo, kafe, sprchu, napsal V zprávu, počkal až otevře Albert a po třech nožičkách vídeňských parků (na ty jsem se tešil asi tak už pět dní) vyrazil do fachy. Tam jsem vydržel do dvou, dojel si pro novou SIM kartu a ve čtyři doma usnul. Spal jsem až do druhého dne do šesti. To už je ale jiny příběh…