Vietnam den 1.
Sraz na letišti byl v 17:00, posouval jsem ho na 18:00, protože Erik říkal, že tam bude dříve a bude mě informovat o situaci. Psal, že je tam fronta a že kouká na hokej, tak jsem v klidu dojel ze Zličína busem tak akorát, abych si vystál pár minut a byl jsem odbaven. U Erika mě zarazilo, že jede s kufrem na kolečkách. Myslel jsem, že jedeme trekovat do hor. Už v Praze chtěli vidět vízum do Vietnamu a naštěstí to bylo ok. Pak jsme se odbavili a čekali v odletové hale. Již jsme měli info o hodinovém zpoždění. No aspoň nám to rychleji uteče v Istanbulu. Asi po 40 minutách jsme boardovali a pak vzlétli směr Istanbul. Dali nám místa uprostřed a občerstvení vždy trvalo. Nakonec, před Istanbulem, na nás už nevyšla káva. Dosedli jsme na nové letiště v Istanbulu a rolovali snad půl hodiny. Honosí se přídomkem třetí největší letiště na světě, tak se to i potvrdilo. V Istanbulu jsme korzovali halou, dal jsem si kafe a vodu a chtělo se mi spát. Ve 2 hodiny jsme byli připraveni boardovat do letu Istanbul-Hanoj, ale letadlo nikde. Asi po 20 minutách se objevilo a zase jsem musel ukazovat vízum. Překvapilo nás, jak málo je letadlo obsazené, většina zadní části byla volná, čehož jsem využil a našel si pohodlnou sedačku u nouzového východu. Let uběhl celkem rychle, podávalo se jak jídlo, tak alkohol. Dali jsme si s Erikem víno a já pak ještě whiskey. Turci jsou oproti Ukrajincům o dost štědřejší. Na Hanojské letiště jsme dosedli dle plánu. Při vystupování to dost trvalo a u našich sedaček stála mladá Vietnamka s malým dítětem. Erik zmínil, že je fakt pěkná a mě ten její parchant kopal do ruky, tak jsem mu říkal „abych tě nekopnul taky ty malej hajzle“ a vůbec jsme měli všelijaké komentáře, dokud Vietnamka někomu namísto vietnamštiny neodpověděla češtinou… 🙂 Z letiště jsme měli objednané hotelové taxi. Asi po 40 minutách jsme dorazili k mrakodrapu, tedy našemu hotelu. Na recepci Erikovi řekli, že rezervaci nemáme, což nakonec napravil nějaký chlapík, který nás vzal na pokoj v 11. patře s tím, že jde o omyl a ubytko samozřejmě máme. Pokoj o třech ložnicích a dvou koupelnách se snídaní za 500 na noc – fantazie. Umyli jsme se a vyrazili do města.
Centrum bylo za mostem, který nešel přejít pěšky. Museli jsme si vzít taxi. Naštěstí jsme díky tomu zjistili, že společnost G7 jezdí za hubičku. Za mostem jsme sedli v prvním bistru a měli pravou polévku PHO. Výbornou. Pak jsme zkoumali uličky s krámky a bary, Erik pořád hledal kluby a diskotéky. Chtělo se mu na záchod, takže potom, co nás oslovil nějaký chlapík na mopedu, zda nechceme do bordelu a ukazoval nám fotky holek s ním odjel, že prý jen na kukačku a na záchod. Asi za 20 min se vrátil. Pak nás začali oslovovat další a další chlapíci s nabídkami na sex v privátech. Odmítali jsme, některý byli dost neodbytný. Zakotvili jsme v nějakém baru, aby si Erik opět odskočil a zevnitř na mě mávala nějaká asi kurva v rudých šatech. Nevšímal jsem si ji, zato Erik se s ní vrátil ke stolu, s tím, že ji sbalil. Ke mně se po chvilce přitočila její kamarádka a obě nás ohrabávali. Řekl jsem Erikovi, že do tohohle nejdu, holkám jsme koupili pití a Erik, který říkal, že si ji bere na hotel, vystřízlivěl potom, co mu řekla, že chce 2000,- Tak jsme zmizeli stejně jako holky a šli hledat taxi. Zase nás pronásledovala ta banda naháněčů. Dokonce jsme vlezli do jejich taxíka, kde jsme se za cesty dohadovali o ceně, protože se nám nezdálo, že už za nástup si tam hodil 50,- Nakonec jsme využili toho, že zastavil asi po půl km na křižovatce a zdrhli. Když odjel, stopli jsme si G7 a za 40,- i s velkorysým dýškem dojeli do hotelu. Sprcha a spát.