Den 6. – Sobota
Ráno se vzbudím až v 8:30, sejdu dolů a hned dostávám snídani. Bageta plněná vajíčkem a zeleninou, kafe a zelený čaj. Moc dobrý. S majitelem za pomoci překladače plánuju trasu, ale nic nového se nedozvím, dokonce nechápe, co myslím tím povolením do hraniční oblasti (asi proto, že už v ní jsem 😊). Je fakt, že jde o info z českého webu, možná to tedy není aktuální. Po snídani si jdu ještě chvíli lehnout. Byl jsem si dát dole ještě jedno kafe s majitelem. Už pochopil, že jsem Čech a měl připravený překladač na češtinu. Řekl mi, že pěší výlet je možný, lidé jsou přátelští a dobří. A dostal jsem sušenku 😊
Odjel jsem směr Dong Van. Asi po 6 km jsem zjistil, že jedu směr MeoVac. Takže zpět a raději beru benzín, protože mám před sebou cca 100km cesty a netuším, jak to bude v horách s benzínkami. Vyrážím do mračen ještě s nějakými kluky, které jsem potkal u benzínky. Asi po 10 km sjedu z cesty a jedu se mrknout na nějaké odlehlé místo v kopcích. Nic moc. Chudinská vesnice, asi viděli Evropana poprvé v životě. Moc přátelský mi teda nepřijdou, tak to radši otáčím a jedu zpět na silnici. Samý serpentýny. Pak dorazím na nějaké návrší, kde si „hraje“ asi 20 dětí. Jsou špinavé a sami. Jeden malý kluk ke mně přijde a ukazuje na zbytek vody, co mám na nosiči. Ptám se, jestli jí chce a on kýve, že jo. Tak mu ji dám, všechny děti se seběhnou a posílají si lahev a pijí, jak kdyby nepili dva dny. Chudáci. Když dorazím do další vesnice, dokoupím vodu dám si čaj a navlékám pláštěnku, protože se opět rozpršelo. Dál jedu v dešti. Na prd. Za městem odbočuju na nějakou místní cestu, že se mrknu a pak zjišťuju, že jsem našel zkratku k Lung Cu. Mám hlad. Restaurace žádná. Jedu tedy dál na Lung Cu, cesta začíná být obtížná, protože po deštích se sesouvá hlína ze svahů přímo na silnici. Narazil jsem na pašeráky na čínsko-vietnamské hranici. Přehazují tam ze tří dodávek televize do náklaďáku a zle po mě čumí, tak radši zatáhnu za plyn a mizím. Před Lung Cu se projíždí nějakým lomem. Nejdřív mám za to, že jsem někde zabloudil, ale když se proti mně šplhá po neskutečně rozbité cestě pro náklaďáky autobus, pochopím, že jsem dobře. Řidič autobusu je vysmátý, když vidí můj překvapený výraz. Sjedu to tedy a zaparkuju dole pod rozhlednou, ke který vede asi 1000 schodů. Jdu to sám. Až nahoře pochopím, že se to dalo objet a všichni jednodenci (výletníci na jeden den) to vyjeli autama a motorkama až nahoru. Nahoře zaplatím a čeká už mě jen asi 300 schodů ke věži a pak ještě nějakých 50 až na vrchol. Udělám pár fotek a slyším, jak na mě nějaká Vietnamka/Číňanka haleká. Chce se se mnou vyfotit. Je tam s celou rodinou a aspoň syn umí anglicky, takže to pochopím. Chce abych si sundal pláštěnku, no jsem tu za exota. Všichni, až na mě, se dobře baví. Pak tedy požádám kluka, aby mě taky vyblejsk, abych neměl jen samý selfíčka. Nějaký kluk na mě nahoře celou dobu kouká a když sejdu dolů a dávám si pivo a párek, objeví se tu taky a ptá se, jestli jsem sám. Říká, že je taky sám a že bychom se mohli večer vidět (asi druhá nabídka na sex 😊). Neviděli jsme se. Za to objevuju poté, co se ubytuju, nějakou trekovou agenturu. Objednal jsem si na další den trek se sympatickým klukem na 8:00. Jdu na hotel a spát. Budík na sedmou.