Neděle
Ráno probuzení, nevím v kolik, ale brzo. Barák má dřevěné podlahy a v pokoji nad námi se asi balili. Chodili furt sem s tam. Nejhorší jsou Němci. Jsou uřvaní a navíc socky. Pak jsem kupodivu usnul. Vstávám asi v půl devátý. Na pokoji už jsou jen starší manželé a světě div se, holka z večera 🙂 zrovna se balí a odchází. Věnuje mi krásný úsměv a řekne „ciao“ 🙂
Konečně všichni vypadli. Jsem v baráku sám. Jdu si dát kafe dolů do restaurace. Kuchyň tady nemají. Když balím, zjistím, že tady holka nechala ručník. Tak ho beru k sobě, kdybych ji ještě potkal.
Vyrážím okolo desáté. Počasí se dost změnilo. Docela se ochladilo a fouká dost velký vítr. Cestou hned v další vesnici razí pasy, tak si taky nechám dát štempl a pokračuju dál. Snad už klasicky nic moc cesta. Hluk z blízké dálnice, žádné občerstvení a jen dřina. Dorazím do nějakého panelákova, kde mě naháněč posílá k jejich cafe baru. Nevyužiji, protože je to stranou a cedule o pár desítek metrů dříve oznamovala bar přímo na cestě. Chyba. Nic tam nebylo. No nic. Propletu se další vesnicí, kde mají bistro „kafe a croissant“. Nevyužiju a asi po kiláku narazím na klasické bistro. Dám už tradiční copa červeného a cígo. Do cíle už jen pět km. Navrch razítko. Pak vyrazím dál a po chvilce jsem v Santiagu. Trochu rozčarování. Taková naše Libeň. Potkám Rafaelu, ale asi mě nepoznala, za což jsem rád 🙂 zase zkouší nějaké triky na seznámení jako kudy půjdeme a já jako váhám, až odpálí sama. Potkám ji znovu asi po kiláku u kostela, naštěstí už na odchodu 🙂 pak směsice industry a dopravy pokračuje. Co je horší, ztrácí se značka. Tak, jak bylo perfektně značeno Portugalsko, o něco hůře Španělsko, tak tady v samém cíli na to prostě ser… Musím asi třikrát použít mapy v mobilu, abych se těma ulicema správně propletl. Dochází cíga, tak se poohlížím po krámu, kde je koupit a jediná možnost je automat v baru. Koupím Luckystrike a dám si copa červeného. Tentokrát mi dala hodně, tak mě ani netrápí, že je to přes dvě e. Asi za 5 min jsem dostal tapas (včera jsem googlil, tak už vím, jak se ty malý porcičky jmenují) a je fakt výborný. Hrášek se slaninou, mini párek, hranolky a kuřecí stehýnko. Popiji, pojím, pokouřím a čtu si V. příběh na pokračování. Dnes jsem u té noci s Heidi a musím říct, že mě to čtení vzrušilo. Cestou zjistím, že i kapka touhy byla 😮 S pomocí mobilu hledám cíl. Daří se. Velké náměstí s katedrálou a kostely. Chvíli spočinu a nasávám atmosféru s dalšími poutníky, kteří se válejí všude. Napíšu všem zprávu, že jsem v cíli. První samozřejmě V. Pak jdu do katedrály, páč mě nenapadá, kde jinde mi dají diplom. Paní, která tam je, mi po tom, co jí oznámím, že jsem právě došel svou cestu s úsměvem pogratuluje 🙂 a říká, že musím úplně jinam. Tak jdu a venku se mě dvě ženský ptají, zda to tam dostanou. Říkám, že ne a jdeme společně asi 200 m. Tady je centrum peregrinos a když si vyzvednu lístek s pořadím, řeknou mi, že asi tak hoďku a půl než přijdu na řadu. Tak jdu shánět ubytko. Bohužel první se mi nedaří booknout a je daleko, tak vezmu jiné, jen o dvě e dražší, ale přímo v centru.
Vyberu si ze čtyř ložnic pokoj s minimem postelemi a jdu pro diplom. Pak koupím jeden pohled a známku. Rozhodl jsem se cestou sem, že si pošlu pohled sám sobě od svého druhého já 🙂 jdu prozkoumat město, parky, mrknout se, kde je nádraží, jelikož jsem vymyslel cestu zpět do Porta kombinovaně před Vigo a nakoupím si na snídani. Pak si sednu v parku a píšu příběh. V. furt nic. Nevím, co se jí stalo, ale je na mě nějaká nepříjemná. Kurva to je vítr. Už je mi zima. Přesouvám se někam do restaurace. Zima mě vyžene do blízkého kebab bistra. Tak dobrý kebab, a tak obří porci nepamatuju. Pojím a jdu na hostel. Zima je hrozná, tak se cestou stavím na kafe pro zahřátí. Právě ho přinesli a k tomu brambůrky, vodu v láhvi a muffiny. To jsem zvědav, co to bude stát 🙂 no 3,7 🙂 dal jsem mu i dýško. Pak už jdu na ubytko. V pokoji přibyla poslední hostka. Je to Portugalka, tak lehce před padesáti lety a chce si povídat. Mluví docela srozumitelně a prý taky dnes došla zítra pojede za rodiči do Portugalska, ale jinak žije v Dublinu. A je taky ajťačka 🙂 Jdu si vyprat. Dole jsem objevil sušičku za 3e, tak to musím využít. Portugalka jde do města. Vyperu po sprše, kde zase vzpomínám na V. a hodím to do sušičky. Pásek z kalhot dělá docela rámus. Pojede to 40 min, tak to ti dva, co tam sedí, budou muset vydržet. Sušička je totiž součástí společenské místnosti. Už se ozvala V. 🙂 U recepce sedí nějaká paní a taky chce kecat. Je to Rakušanka. Dám s ní řeč a když dojede sušička, vyndám voňavé prádlo a jdu na pokoj. Tady už jsou všichni. Starší manželé ze Španělska i Portugalka. Učíme se v našich rodných jazycích ostatním popřát dobrou noc. Samozřejmě už jsem zapomněl, jak je to Portugalsky a lehce po desátý jdeme spát. Nemůžu usnout. V noci se budím asi zimou a trochu mě bolí břicho.
Celkem jsem dnes nachodil 26 km.