Pondělí.
V noci zima. Ani se netulíme. Ráno už se k V. přivinu a je teplo. Že jsem to neudělal hned. Ráno vstanu první, dám toilet, kafe a cígo a vařím čaj. Snídaně. Jdu ještě pro vodu. Pár lidí, kteří prochází kolem (jsme přímo na trase) s námi ztratí slovo. Vtipný je pán na kole, který šlape se synkem z Karolínky. Říká, že si vyjeli nahoru na Velký Javorník a pak zase jedou do Karolínky do vytopené chaloupky a do vířivky.. "je, to jsem vám asi neměl říkat". Vyrážíme po červené. V. vymýšlí změny trasy. Už mě s tím ... Nic nepřipravila a zase kéruje do mý trasy. Po obědě na rozcestí jdeme po mé trase dál. Ještě před odchodem nás míjí jakýsi pár, důchodce a mladší paní a komentují náš oběd. Pak následuje nuda na modré. Cesta je taková nijaká. Nálada nic moc. Pak na křížení se žlutou potkáváme pána s paní z rozcestí. V. tam poslouchá, jak si pán zpívá v trávě. Kecáme s nimi při pauze. Pán je vtipný, takový Pavel Kohout. Po žluté zase ticho, sem tam rozepře. Nejsme pořád s V. na jedný vlně. Úmornou cestou dojdeme až na Velký Javorník. Večeře 🙂 . V. už nechce jít dál a po večeři už ani já ne. Jdu pro vodu. V. staví stan. Pak se jde projít. Je jí zima a mě taky. Chystáme se spát. Slivka a cígo. Fouká. To bude noc. Nutné si příště přibalit čepici a rukavice.
