Thajsko den 16.

Den 16. – Bangkok

Po celkem odpočinkovém spaní ve vlaku (cca 10 hodin) jsme líným tempem dorazili do BANGKOKu. Na první pohled směs bordelu, chudinských čtvrtí a v nich sem tam luxusní sídla. Vlak jel už hodinu asi desetikilometrovou rychlostí městem, až jsme dorazili na místní „Masaryčku“ (Hua Lamphong). Po chvilce bloudění jsme díky V našli náš hotel, který byl cca 200 m od nádraží. Přestože bylo teprve dopoledne, pustili nás do pokoje. Skromný pokoj s toaletou a sprchou a hlavně klimatizací. Ideální na jednu noc. Vyložili jsme bágly, V si dala sprchu, já cígo a šli jsme hledat vlak na letiště. Chtěl jsem jít pěšky. Bylo hrozný vedro a po hlavní silnici nic moc, což mi V dává chvílemi najevo otrávenými pohledy a mlčením. Po asi dvou kilometrech park. Dali jsme si chlazené pití a pokračovali dál. U další stanice metra už jsme vzdali a vlezli do něj a asi po třech stanicích byl terminál s vlaky na letiště a intervalem 10 minut. Paráda. V tomto mají Thajci za jedna. Přehledné značení v metru, kolejiště oddělené od nástupiště skleněnou přepážkou a jednorázové čipy ze stanice A do stanice B.

Vrátili jsme se metrem zpět do města. Měl jsem hlad a chtěl jsem jít na jídlo, ale cestou byly samý kovodílny. Jelikož už byly dvě hodiny a já měl od rána jedno jablko a kafe, byl už jsem dost nervózní. V přestala mluvit už dávno. Nakonec kus od řeky, v 8. patře bez výtahu, restaurace s terasou a výhledem na město. V si jako vždy objednávala něco, co nebylo na lístku a obsluha jí tentokrát vyfuckovala. Takže další špatná nálada. Nakonec jídlo dobré, poradili nám i kudy k lodi. Tu jsme nějak našli a vyrazili směr královský palác. Nutno podotknout, že obsluha lodi byla sehraná a nastupování a vystupování řízený píšťalkou snědého chlapíka jsem musel natočit.

V paláci jsme nebyli vpuštěni a vytlačili nás i s dalšími za bránu. Nechápali jsme proč? Pak jsme viděli skupinu Číňanů, jak jde dovnitř. Vmísili jsme se mezi ně a snažili se být nenápadní, ale až na to, že jsme o hlavu až dvě vyšší, jsme nijak nápadně nepůsobili. Stejně nás vyhmátli a poslali do kanceláře. Tam nám vysvětlili, že potřebujeme dlouhé kalhoty a plné boty, což nám ochotně nabídli k prodeji za 600 BHT plus lístek za 500 BHT. Poděkovali jsme a šli na obhlídku vnějších zdí. U semaforu nás odchytil nějaký chlapík, v mapě zakroužkoval místa, která lze navštívit v kraťasech a za křižovatkou náhodou parkoval jeho kámoš s tuk tukem, že prý nás všude sveze a bude na nás čekat a to za 60 BHT. Tak jsme, jak blbci vyrazili. První zastávka Buddha. Za vstupný jsme viděli Buddhu. Pak nějaký Thai fashion. Odvezl nás k nějakému krejčovství a ač jsme byli špinavý, chtěli nám brát míry na oblek. Odmítali jsme. Nechtěli to vzdát a bylo to trapné. Poslední zastávka byl chrám s výhledem na město. To aspoň za to stálo. Když jsme chtěli jet zpět na místo, kde nás tuk tuk nabral, řidič vymýšlel, proč ne a proč jinam. Dohadovali jsme se asi 10 minut, nakonec, že nás hodí na China market. Cena 60 BHT stále platí, ale je na nás, kolik mu dáme. Ještě něco mlel o holce, patrně dceři, která celou dobu jezdila s námi, jak to mají těžké. Dali jsme mu něco navíc a vypadli na China market. Mraky věcí, něco, jak hodně smradlavá SAPA. K našemu překvapení začali ty krámy kolem šesté zavírat. Urvali jsme pár drobností (myslíme, že k jejich pobavení, jak nás natáhli, v Elevenu jsme koupili pár suvenýrů k jídlu, mlíko a pivo pro sebe a sedli na chvíli k odpočinku. Pak jsme vyrazili pěšky přes most za řeku, že by tam mohli být nějaké trhy. Hovno. Ale trefili jsme na tuk tuka, který nás vyvezl k Tatoo salonu. Byla to ulice plná stánků, barů a tetovacích salónů. V prvním nám řekli, že za 3 cm štíra chtějí 3000 BHT, po slevě 2600. Tak jsme poděkovali a šli utratit našich 1500 BHT za jídlo a drobností na trh. Já značkový triko, 2 žáby (jednu jsem usmlouval ze 150 na 60), V kalhoty a jedli jsme a pili jsme… Když jsme ulicí procházeli asi popáté, přitočil se k nám nějaký chlapík, že Tatoo. Říkám ok, jdu s ním, V se baví, co udělám a jde s námi. Cena za štíra po chvíli dohadů 1500 BHT. Vede nás ale někam jinam, asi půl kilometru. Tam je další ulice, kde to žije a je tam tetovací salon. Z internetu stažený a přenesený obrázek štíra na mou levou lopatku se pod rukama tatéra mění v regulérní tetování. Jehla jede, já držím. Bolest snesitelná. V zatím projíždí jejich počítač a hledá něco pro sebe. Když se mnou končí, V váhá, ale asi po 5 minutách vybírá motiv EKG s hlavou koně a chce to za ucho. Chtějí taky 1500 BHT, ale namítám, že to V tetování je o dost jednodušší, tak sleví na 1200 BHT. V v křeči vydrží tvorbu své vzpomínky za uchem (ještě předtím třikrát mocně potáhne z cigarety a vzrušeně mi říká „já se budu tetovat“), zaplatím to kartou. Stáhnou nás ještě o kilo za platbu kartou a jdeme zpět na trh do utrácet hotovost. O půlnoci bereme tuka a razíme na hotel. Noc krátká, já usínám ve 2:30, vstávačka 6:30, V se prý vyspala.

den 17.

návrat na Thajsko