Čtvrtek
Budíček klasicky v devět. Jdeme na snídani. Je docela bohatá, pošmákneme si. Každý jsme tam našli to svoje. Na dnešek jsme si vymysleli kola, koupání a návštěvu města. Kola jdou půjčit přes Bikesharing hned u hotelu. Verča vaří ještě kafe na pokoji a já se snažím pronajmout kola. Našel jsem nějaký návod, jak na to a jdu ke stojanu. Nedaří se. Dochází mi, že to asi není úplně služba pro cizozemce a že s českým mobilem si neškrtnu. Volám na infolinku kol a je to tak… Pešek. Pán na infolince je ale ochotný a říká mi, že mi zjistí, zda v Prievidzi není normální půjčovna a že mi zavolá. Asi za 5 minu volá zpátky a dává nám adresu půjčovny. Jdeme. Když tam dorazíme, zjišťujeme, že půjčují pouze elektrokola a docela za raketu a že na dnešek už to mají rozpůjčované. Říkáme mu, že ty „shared bikes“ nejdou odemknout českým číslem. Verča navrhuje, že by nám je mohl odemknout on. Dám mu do zástavy kopii občanky, 50 éček, beru si na něj mobil a jdeme hledat nejbližší stanoviště. Když tam dorazíme volám mu a po krátkém zápase se zámkem osvobozujeme obě kola tam zaparkovaná 🙂 Jedeme do Bojnice. Tam u zámku máme malou rozepři kam dál. Dám si zmrzku a jedeme tak, jak chce Verča. Spíš teda tlačíme. Ve vedru, které je, mě to nebaví a Verča to okomentuje. Další rozepře… Nakonec to vytlačíme/vyjedeme až nahoru a pak sešup dolů až ke koupáku. Taková čistší Lhota, paráda. Koupačka asi dvě hoďky a pak zpátky do Prievidze. Parkneme kola a chceme jít na jídlo, ale restaurace žádná. Ptáme se místních, tak prý nejlepší je kebab (stojíme před ním), pizzerie a Číňan. No super! :-/ Já chtěl halušky. Jdeme se mrknout do pizzerky, ale zvenčí nic moc a Verča zvolí Číňana. Mě se ale to prostředí u Číňana vůbec nelíbí. Verča už sedí. Já váhám, zda tady zůstat a „trpět“ nebo jít zpátky na kebab. Verča říká, ať klidně jdu. Když se ptám, zda jí to nebude vadit, když půjdu, zvedá se a jde se mnou. V kebabu zavírají právě ve chvíli, kdy dorazíme. Do prdele! Napětí mezi námi je cítit 🙂 Tak zase zpátky, tentokrát do pizzerie. Verča ale půjde jen v případě, že budou mít rýži. Běžím napřed a volám na ní z terasy, že MAJÍ! Objednáme si a jídlo je i docela chutný. Po obědovečeři jdeme na hotel a v plánu je večerní procházka a koupačka. Dám si sprchu. Verča si jde zavolat. Asi ve 20 hod. vyrážíme. Nejdřív dofoukáme kolo u auta a pak se jdeme kouknout po koupání. Nic lepšího než tam, kde jsme byli odpo jsme nenašli a Verča navrhuje procházku po modré značce před koupáním. Šlapeme ve tmě kamsi vzhůru, zvuky ztmavlého lesa vyvolávají představy v našich hlavách a když po půl hodině není stále vidět vrchol a předpokládaný výhled na město, obracíme to a jdeme zpět. Jedeme k vodě. Na Adama a Evu si zaplaveme ve stejném jezeře, kde jsme byli odpoledne. Pro mě zážitek. Následuje chvilka něžností na břehu 🙂 Jedeme zpátky na hotel, a ještě se jdeme cournout na vyhlídku, kterou jsme našli v průvodci. Je to kousek od hotelu. Pak sprcha a masáž. A …. Pěkný. A pak až do 2:00 pouštíme všemožný písničky z mobilu co nás napadají. A pak už spánek.
