Den 2.
Vstávačka v půl devátý a snídaně ve vedlejší budově. Erik už si zabookovaval ubytka na své trase, já si zatím booknul jen na zítra. Pak jsme vyrazili směr včerejšek. Hned cestou k jezeru Erik objevil nějakou prodejnu bot a zatímco jsem čekal venku, nějakej chlapík mi začal sahat na boty a opravovat je lepidlem. Pak mi jednu zul a začal šít. Do toho mi jiný chlápek nabízel peněženku Hugo Boss za 200,- Erik se vrátil a bavil se. Pak mi chlapík od bot opravil i druhou a začal sahat po Erikovi, ten se bránil a nechal si slepit aspoň jednu. Já mezitím koupil peněženku za 100,- a chlapovi dávám taky 100,- On že chce 250,- řekl jsem mu, že jsme o ceně nemluvili a já mám jen 100 a nějaký drobný. Nakonec to bylo 120,- Po Erikovi chtěl kilo a ten mu s přemáháním dal 30,- pak jsme šli na jezero Hoan Kiem. Nic zásadního tam nebylo. Potom jsme šli hledat něco k jídlu. Pověsila se na nás nějaká prodejkyně čepic a přívěsků. Snažil jsem se ji setřást, ale byla neodbytná. Zalezli jsme do prodejny SIM karet, abychom si zařídili místní čísla. Paní od čepic čekala vytrvale venku. Za 200,- jsme si každý koupili SIMku a můžeme si mezi sebou volat zdarma plus tam máme 6 GB dat. Pecka. Nakonec jsem babě od čepic dal 50 za nějaký náramek. Našli jsme jídlo, dali dvě Pho a šli hledat bus na zítra. Chtěl jsem jít pěšky, abychom něco viděli a našlapali. Erikovi se moc nechtělo. Kdybych věděl, jak to bude dlouhý, tak bych taky nešel. Neskutečně zhuštěná doprava, neustále troubení a z mého pohledu i nebezpečné situace….
Když jsme došli k parku nedaleko autobusáku, narazili jsme na stánek se zmrzlinou. Kopeček za 5,- Každý jsme dali celkem dobrou zmrzku a přes park pokračovali dál.
Na autobusáku jsme se dozvěděli, že autobus druhý den jezdí každou půlhodinu, což se mi moc nezdá, na to, jaká je to dálka, aby vypravovali tolik spojů. Ale ujistili nás, že to pojede v 10:30, tak tomu věříme.
Jdeme zpět s tím, že si vezmeme taxíka. Erika zaujali boty u pouličního trhovce. Všechny páry za 150,- Nike, Adidas, … Erik si nakonec vybral Nike, prodavač chce 250,- a Erik říká, že cena dobrá i tak a bere je.
Zatím co jsme čekali na objednaného Graba (místní Uber), koupil jsem si v místní lékárně mast na koleno, které se po městské túře ozvalo. Za 25,- docela funkční mazání.
Když jsme dorazili k hotelu, rozhodli jsme se pro večeři. Bohužel jsme vybrali blbé bistro, kde to jednak bylo drahé, ale i neskutečně hnusné. Erik svou roasted duck snědl, já fried duck jen pár kousků a nechal jsem to. Bylo to oboje nasekané i s kostmi, blbě připravené, nešlo to kousat, já v tom navíc měl nějakou zapečenou trávu, no hnus. Možná to byla pomsta za to, že jsme se dlouho dohadovali o tom, co je dish. Erik říkal, že by to mělo být jídlo s přílohou, baba mu nerozuměla, navíc jí to překládal jeden připitý Vietnamec. Já si nakonec dal rýži, která se připlácela, ale jak jsem zjistil, bylo to samostatně jídlo, takže aspoň trochu jsem se zasytil. Pak jsme prošli ulici, nakoupili (cíga tady stojí 9,-) zalezli na hotel, sprcha nějaký zprávy a balení. Zítra razíme do Ha Giang.