Pátek
Spánek v luxusním albergue docela ušel. Jen ráno zase budíky poutníků rušili, ale vždy jsem usnul. Pán vedle trochu chrápal, ale i to se dalo. Jen tam bylo horko a smrad. Přeci jen jsou všichni na cestě už nějaký den. Vyhrabal jsem se před osmou a šel si dát vařit vodu na čaj a polévku. Nemají vůbec varné konvice, tak v kastrůlku. Pak jsem se šel opláchnout. V jídelně zůstalo pár lidí včetně Portugalce ze včera. Už se ke mně nehlásil, tak jsme na sebe jen mrkli na pozdrav. Polívka, čaj, salám a chleba. Staršímu páru od vedle to asi přišlo chudé, tak mi nabízejí jejich těstoviny. S díky odmítám. Objevil jsem v zásobách ubytka kafe, tak si ještě dělám to. Zabalím, a protože už dorazily uklízečky, pakuju se na terasu. Tady si v klidu piju kafe, koukám do mapy a v půl desátý se zvedám na vlak, který jede lehce po desáté. Na nádraží není prodej jízdenek, tak se raději ptám jedné paní a ta mi říká, že si to koupím až ve vlaku. Tam si nekoupím nic, protože za těch 8 min jízdy nikdo nepřišel, takže mám 2e do plusu. V Pontevedra projdu městem, udělám pár fotek a pořídím dvě razítka do kredenciálu a opustím celkem hlučné město nějakou prašnou, ale pěknou cestou, kde je hodně lidí na procházce a taky běžců. Je to asi 5 km dlouhý úsek a podle mapy je dnes celý den bez možnosti nákupu. V první vsi jdu tedy do restaurace, abych něco pojedl. Byť mají reklamu na několik jídel, tak prý nevaří, ale že když si dám pití, dají mi zase něco poutnického k tomu. Holka úplně ignoruje moji angličtinu a vše mi pomalu říká ve španělštině. No nakonec ke „kopa“ (asi sklenice) červeného dostanu bagetku a 4 slávky s výbornou nakládanou zeleninou.
Restaurace byla u hlavní silnice a když se vracím na žlutou, potkávám nějakou paní. Pozdravíme se a jdeme si každý sám. Pak se s ní míjím asi ještě čtyřikrát a když si sundá brýle, je to kočka a navíc mladá. Asi Španělka 🙂 cesta vede lesem a je moc hezká. Bohužel z jedný strany dálnice a z druhý koleje. Holka odpočívá a poprvé prose.. možnost zavést hovor. Pak si v bistru dál po cestě dám malé pivo. Tady mi nic k jídlu nedali a ta holka mě dochází a jde dovnitř. Trochu jsem doufal, že si přisedne, ale zůstává vevnitř. Pak už je to úmorná cesta. Nikde není nic co koupit, ani voda. Stavím se na kameném odpočívadle a dám aspoň jablko a suk. Hledám v mapě a zase ji potkávám, jak relaxuje mezi vinicemi. Podruhý prosír.. možnost navázat kontakt. Pak jdu asi 7 km a narazím na kavárnu. Dám si zase červené a dostanu chipsy 😐 Holka prochází, a to je naposled, co ji vidím. Dojdu do města Caldas de Reis a beru hned první albergue, co potkám. Vůbec netuším, co to stojí a když mi slečna říká „ejtín“, dám jí dvacku. Vrací mi ale 12 🙂 Pak si u nich dám malé pivo a po sprše a vyprání prádla jdu do města. Není to moc velké. Zaujme mě park. Tak si v potravinách nakoupím na piknik a jdu do parku.
V parku si dám plechovku piva a cígo a jdu zpátky do albergue dát si véču. Chorizo, bageta, rajče a čaj. Jsem docela hotovej a jdu si lehnout. Zrovna píše V., ale je nějaká nepříjemná. Popřeju jí dobrou noc a v půl jedenáctý jdu zhasnout v pokoji světla, bo se k tomu nikdo nemá. Pode mnou spí nějaká holka, skoro si myslím, že ta ze včera, ale včera byla s klukem a dnes sama a co jsem přišel, tak jen leží a kouká do mobilu. Noc celkem klidná, jen tři lidi chrápou, ale dá se to zaspat.
Celkem jsem dnes nachodil 28 km.