Intro
Nápad vyrazit na Camino mi vnuknul bývalý kolega, kterému jsem jednou říkal, že jsem koketoval s myšlenkou dát si někdy v budoucnu Pacific trail. Říkal, ať si nejdříve zkusím Svatojakubskou cestu. Je to v Evropě, tras je hned několik s různou délkou a obtížností, a hlavně v civilizaci. Taky jsem si na ní chtěl urovnat myšlenky a dát svému bytí nějaký nový směr. Na internetu jsem od května občas pohledával informace o Caminu a rozhodl jsem se, že touto cestou zakončím své dvouměsíční volno. Rozhodl jsem se pro portugalskou centrální variantu, udělal jsi jakžtakžplán a pozjišťoval si vše důležité, abych se tam v tom zahraničí neztratil, že ano.
Před a po Rumunsku jsem měl pořád nějaké střevní potíže, a protože už to trvalo měsíc, pro jistotu jsem si skočil k lékaři. Týdenní čekání na výsledky lékařského vyšetření jsem si krátil srazy s přáteli a v pátek jsem začal intenzivně hledat letenku do Porta. Už to vypadalo, že vyrazím v sobotu, ale nechtělo se mi po páteční náplavce vstávat, tak jsem to booknul až na neděli.
Sbaleno mám hodně úsporně – deka, dvě trika, dvoje ponožky, trenky i kraťasy, kšiltovka a sluneční brýle. A asi 5 instantních polévek pro všechny případy a dva sójové suky. Batoh bez vody váží lehce přes 6 kg. S vodou to bude tak 7 kg.
Nemůžu usnout, protože zjišťuji, že moje letenka je pouze s kabinovým zavazadlem. Ach.