Den 6. – Brýle
Ráno po probuzení V nikde. Už jsem přemýšlel, že si vyrazím do města a klíče nechám na recepci, když v tom se vrátila. Hned je mezi námi lehké napětí. Šli jsme posnídat. Za mě ok, V nedostala druhý chod, tak jdeme do další restaurace. Tady už spokojenost. Potom jdeme zamluvit motorku, což pro mě znamená jednu ledovou kávu na ulici (výbornou) a pro V jogurtovou zmrzlinu (taky výbornou). Cca v půl jedné! vyrážíme na výlet, který má být 40 km daleko. Hned na první křižovatce nás čeká namátková policejní kontrola. Můj novotou zářící mezinárodní řidičák s ještě více zářícím omezením na motorku do 50 cm3 přebíjím CZ řidičákem, protože mám pocit, že si toho policajt všimnul. No určitě si všimnul, že máme 125 cm3 skútr. Pouští nás s úsměvem dál. Uf. Stres přichází hned v prvním městě, kde nemůžeme najít odbočku. Pak nás Thajci nechtějí pustit na otočku do protisměru tak beru za plyn a nadávám. V říká, že jsem hysterický a že se bojí. Trochu jsem se vyklidnil a jeli jsme dál. Po ujetí asi 50 km nám už bylo divné, že žádný park pořád nevidíme. Ptáme se místních a pokračujeme dalších asi 10 km. Vstup do parku nacházíme, hurá. Tady dostáváme mapku a díky ní zjišťujeme, že všechny „atrakce“ jsme právě přejeli… Ano, park v Thajsku znamená, že jde o několik, u nás by se řeklo „zajímavých míst“, rozesetých asi na 30 km. Takže začneme vyhlídkou, je z ní celkem pěkný výhled, děláme fotky a jedeme dál. V první vesnici bereme benzín u notně archaické benzínky a pokračujeme na ? beach (ano, i pláž je součástí parku), kde je bílý písek, ale chybí moře (odliv). Tady svačíme a V při hledání jídla v mém batohu otevírá kapsu, o které jsem dosud nevěděl a nachází své ztracené brýle! Radost a snad i pusa byla. Pak pokračujeme do jeskyně, která už má po zavíračce, ale to už umíme. Vyšplháme 300 m a s baterkou prozkoumáváme vnitřek. To je vše 🙁 V chce být za světla zpět a ujímá se řízení směr Hua Hin. Dojíždíme za tmy opět s blouděním. Když dorazíme do Hua Hinu, nějakej kluk na nás chrstne hrnek vody, za chvíli nás nějaká baba kropí hadicí. Jde asi o ten svátek. Jak jsme později zjistili, jde o Sokran, nějaký jejich Nový rok. Spočívá to v polévání se vodou, matláním barev na tváře a tělo… Skútr vracíme oba mokří. Dojdeme se převlíct a jdeme na večeři. Líbí se nám asi až třetí bistro. Jídlo ujde. Pak zkoušíme místní pochutiny – kebab, vepřové na špejli, párek, smoothie a ananas. V se u jednoho stánku snaží usmlouvat cenu manga, což se jí nedaří, tak ke koupenému kusu manga druhý krade, přičemž si toho trhovkyně všimne a huláká na celou ulici. Manga vracíme obě oproti penězům. Na nádraží zjišťujeme vlaky. V neděli by to šlo. Pak zkusíme s místníma slavnosti, jdeme do „kotle“, všude stříká voda a my se po chvíli vydáváme zcela mokří zpět na hotel. Přišel e-mail od paní Marcely, že uklízečce máme dát 2000 BHT. V navrhuje tam vůbec nejezdit a jet na Patayu nebo Kho Samui a vůbec těžce improvizujeme. Na poslední rozhodnutí je ještě den. V už čeká.