Den 10. – Středa
Budím se v půl sedmý se zájezdem pitomců z Hanoje. Do půl devátý si čtu a jdu na objednanou snídani. Klasika s dvěma trojúhelníčky Veselý krávy. Dneska i mango a ten kluk z recepce mi připravil luxusní vajíčka (v životě jsem nejedl lepší). Jdu se podívat do města po pohledech. Pokolikáté už. Nikde mi nerozumí, co že to chci, dokonce ani na poště, resp. posílají mě na další poštu, tam zase někam jinam… nikde nic. Leje ze mě. Zkouším další krámek a tady dokonce po dotazu na postcards nabízí vodku. Definitivně vzdávám možnost poslat pozdravy z Vietnamu poštou a jdu na hotel. Rozhodl jsem se, že vyrazím za Erikem. Na dva dny si tam program najdu. Píšu ještě Petrovi H., aby dal nějaký tipy, co v Hanoji vidět na poslední dva dny. Balím a ve 12 vyrážím směr nádraží a doufám, že to pojede. Kdyby ne, pořád jsou tu každou hodinu spoje do Hanoje. K nádraží jsem došel pěšky a recepčnímu v hotelu dal 100,- za čištění motorky. Očividně ho to potěšilo. Autobus pojede za půl hodiny, tak ještě píšu Erikovi, že jedu. Ještě spí nebo vstává. Na WC hovor vypadne. Když sednu do autobusu, volá Erik. Říká, že odjíždí odpoledne z Thai Nguyenu do Hanoje, že prý ho to tam nebaví. Říkám mu, že jedu za ním! Omluvy, omluvy, debil. Už není cesty zpět. Do minibusu narvali mimo jiných věcí a cestujících i skútr. Cesta trvá místo 4,5 hod., 6,5 hod. Čuchám benzín ze skútru a jsem nasranej. Mohl jsem/měl jsem jet do Ninh Binh. Hledám ještě možnosti, jak to změnit, ale je to mizérie. Tak se smiřuju s tím, že to budou osamělé dva dny v místě, kam jsem vůbec nechtěl. Erik volá asi v půl sedmý a dává mi rady, jak se pak dostanu do Hanoje. Prohodíme jen pár dalších slov. Autobus doráží na benzínku v Nguyenu a vypadá to, že je to zároveň konečná. Řidič mě vrazí do náruče černému taxikáři, který mi předem říká 50,- cestou ještě nějakou babu, na kterou musíme čekat. V mobilu zjišťuju, že je to jen dva kilometry, chci mu tedy dát jen 30,-, protože i baba platila 30,-, ale hádá se a chce 50,- Nějaký kluk, co šel po ulici, nám dělá tlumočníka. Vysvětlím mu, jak to bylo, on to přeloží. Ten chce pořád 50,- tak mu nechám přeložit, že je zloděj, dám mu 50,- a jdu do hotelu. Tady je na recepci stařík, který neumí anglicky ani slovo, zato mi bere jedno cígo. Pokoj nic moc. Dneska tu přespím a zítra si najdu něco jiného. Pak jdu na Pho polévku, obejdu náměstí, kouknu na trika v nějakém fake obchodě a beru si dvě Hanoi Bia sebou na pokoj a jdu spát.