Den 13. – Sobota
Ráno jsem vstal asi v deset a šel si sehnat snídani. Kus od naší ulice jsem našel nějaký park, kde mě pustili dovnitř za 4,- a bylo to celkem rozlehlý a s pouťovými atrakcemi plus nějaký street food festival. Prošel jsem kus a sednul na kafe. Dala se se mnou do řeči nějaká Vietnamka, nabízela mi nějakou rejži v banánovým listě, že prý je to nějaká specialita. S díky jsem odmítl a žvatlali jsme o tom, odkud jsem a že je Vietnam beautiful country. Pak jsem šel dál a chtěl vyzkoušet nějakou specialitu. U masových stánků bylo plno, ale narazil jsem na tři stánky s onou rejžovou pochoutkou, tak jsem si to koupil. Za 50,- Myslím, ze mě natáhli, stejně jako u kafe, kde mi vodu prodali za 10,- a tu samou Vietnamčíkovi za 5,-. No nic. V parku jsem zobal rejži z listu a v půlce už jsem toho měl tak akorát. Asi po půlhodině jsem to zdolal a vyrazil na obchůzku celého jezera, které bylo součástí parku. Bylo to tak 2 kiláky, ale pod stromama, tak to vedro bylo snesitelnější. Když jsem to dokroužil, dal jsem si ještě jedno kafe a šel na hotel. Erik zrovna vstával a říkal, že se mnou půjde do města. Než se vyvoněl a oholil už oholené, stačil jsem vyvařit 4 trika, protože je to prý na svrab účinné. Šel nejdříve do Starbucks a už cestou tam to vypadalo, že se mu nebude chtít se mnou jít do města, tak jsem vyrazil sám. Nejdřív jsem šel k zastávce autobusu Vietnam Airlines. Tady mi potvrdili, že nás za dva dolary odvezou na letiště. Paráda. Pak jsem si dal kebab a pivo a poseděl v parku. Kus dál, v dalším parku, bylo WC. Šel jsem tam. Strašná zkušenost… voda na umytí nebyla, tak jsem v parku trhal trávu a „myl“ si ruce trávou. To pobavilo trojici vietnamských turistů. Pak mi ještě mávali z taxíku, jak jsem je zaujal. Cestou k Hočiminovu památníku jsem natrefil na vlakové koleje uprostřed města, které jsem znal z fotek a které jsem chtěl najít a měl jsem dokonce štěstí, že jel vlak. Dobrý zážitek. Pak k Hočiminu, tam kontrola rentgenem a jestli prý mám nůž. Říkám, že ne, ale na rentgenu mi ukazují, že jo. Rybička z Mikovu, sakra. Musel jsem jim jí tam nechat a vyzvednout cestou zpět. Památník nic moc, pár fotek a video ze střídání stráží. Chtěl jsem vidět i hradby atd., ale tady se to v šest zavře a hotovo. Bohužel jsem vyrazil pozdě, tak smůla. Volám Graba. To pako mě nemůže najít. Nevím, k čemu je GPS, a asi třikrát mi volá a dokola mele „vietnamese“. Pak už mu česky řeknu, ať jde do prdele a naučí se anglicky. Za chvíli mi z Graba přijde zpráva, že mají pro mě nového řidiče. Ten už mě najde bez problémů. Dojedu úplně zpocený na hotel, dám sprchu, bereme dalšího Graba a jedeme na nákupy. Erik celé odpoledne spal. Ve městě vedro, zapadneme do bistra a ač už jsem jíst nechtěl, objednám si rýží s kuřecím masem a rajčaty, ledový čaj a ananasové smoothie. Pak jdeme nakupovat. Docela mi jde smlouvání, stačí říct, že se jdu podívat ještě dál a pak se vrátím, a to obvykle přistupují na moji cenu. Erika jsem takhle naučil koupit pásek. Baba chtěla za dva pásky 450,- tak jí píšeme 300,- ona píše 370,- říkám Erikovi ať znova napíše 300,- pak jako váháme a baba nakonec OK 300,- já koupím ségře batoh k narozkám, nějaký drobnosti a seženu i Ondrovi trenky s Annou a Elsou. Nevím číslo, tak beru radši dvoje, každé jiné velikosti. Nakoupíme ještě v K-Martu a jedeme do hotelu. Pár nabídek na sex a drogy než přijede Grab a pak už na terásce 3 piva a pokec. Erik dostane panický záchvat ze švába, který ho vyděsí v koupelně natolik, že řve jak hysterka a pak na terase, kam se šváb asi přesunul s námi, bez ohledu na to, že je jedna hodina v noci, řve a mlátí věcma ve snaze ho zabít. Pak už jdeme spát.