Den 14. – Neděle
Ráno vstanu v devět, Erik, který mě měl vzbudit, ještě úspěšně spí a já si zabalím a jdu dolů na kafe. Silná ledová káva v tom vedru není úplně ok, ale chci si dojít před cestou na záchod, tak musím něco vytrpět. Erik vyleze v deset, že prý si to před spaním rozmyslel a rozhodl se vstávat až v deset. Tak tam posedáváme do 12:00 a pak vyrazíme do parku. Street food je tam pořád, Erik si dělá fotky na Facebook a já zapadnu k jednomu stánku na gáblík. Netuším, že si Erik nevšiml, kam jdu a když vylezu ven, najdu ho tam dost zoufalého. Doporučím mu ten samý stánek a jdu prozkoumávat ty další. Koupím si ještě poměrně velký kus kuřecího masa na špejli a jdu si sednout do stínu. Erik mě zase vyhlíží, tak mu zavolám a on říká, že ho to tam nebaví a jde do Starbucks. Já si dám ještě zmrzlinu, pivo a jsme dohodnuti, že se potkáme ve čtyři u VietnamAirlines taxi stanoviště. Když vylezu z parku, čeká tam G7 taxi. Chce mě svézt, tak mu říkám, že je to jen kilometr, ale přesto mě bere. Za 15,- jsem se zchladil a byl u Vietnam Airlines. Zajdu do kanceláře a rovnou koupím na čtvrtou jízdenky. Pak jdu do starého města ještě dokoupit nějaké suvenýry. Utratím prakticky všechny peníze a jdu na čtvrtou k taxíkům. Tam už vidím Erika, jak vykrývá útoky na odvoz od všech taxikářů, kteří tam zrovna shánějí zákazníky a když mě vidí, evidentně se mu ulevuje. Říkám, že už lístky mám, sedáme do Tranzitu a jedeme na letiště. Shodli jsme se, že než čekat a vařit se ve městě, kde je slunce a 38 st., radši to odsedíme v klimatizované hale na letišti. Na letišti si Erika da Pho, já kafe a najdeme si místa k sezení. Erik najde poštu, takže pohledy, které jsem napsal v parku, můžu i poslat. Neberou karty, naštěstí Erik má ještě prachy, tak mě založí.
Na letišti čekaní docela utíká a v 22:30, tedy s půlhodinovým zpožděním vzlétáme na deseti a půl hodinový let. Tentokrát je letadlo plnější, tak se mi nedaří najít si něco volnějšího na spaní a musím to dát na std sedačce. Přede mnou sedí nějaký Vietnamec-pitomec, který si sklopí bez ptaní nebo aspoň upozornění sedačku tak, že mi slisuje kolena. Tak ho upozorním, a nakonec i stevard mu řekne, ať si to dá nahoru. Na noc si sedne jinam, tak je klid. Nedaří se mi usnout. Sjedu dva filmy. Při snídani zase incident s pitomcem, který se vrátil na místo a sklopí se ve chvíli, kdy mám na stolečku kafe a džus. Tak mu s tím zalomcuju a posunu. Čumí, ale nechá to, jak jsem mu to nastavil.
Jinak Vietnamci jsou prasata. Nejčastějším jejich projevem je hlasité kýchání bez krytí rukou, prakticky mi to přijde, že kdo koho víc poprská a udělá hlasitější kejch, je větší Vietnamec. Pak taky tahají hleny z paty a flušou to všude, nemejou se atd.