Den 3. Ha Giang
Ráno jsme vstali v 8:00 a v půl devátý a i se zavazadly vyrazili na snídani. Potom jsme došli k mostu, kde Erik objednal přes Grab taxi a za krásných 150,- jsme dojeli na nádraží. Tady byli naháněči z taxislužeb. Prodrali jsme se k přepážce a koupili lístky do Ha Giang (sever Vietnamu). Autobus byl lehátkový. Moc jsem se do lehátka nevešel, ale celkem to šlo. Cestou nám stavěli na záchod a pak ještě jednou na záchod a oběd. Pak už nic a s Erikem jsme protrpěli poslední kilometry, které se vlekly… na to, že to bylo asi 250 km, jsme jeli neuvěřitelných 6,5 hod. Opět neskutečně manévry na silnici, nutno říct, že je s podivem, že je to tu bez nehod. Dokonce chodci vlezou do silnice a vůbec neřeší, jestli něco jede nebo ne. Na nádraží v Ha Giang jsme hned padli do spárů taxikářů. Erikova destinace byla za 50,- moji přihodil za 30,- + 30,-. Pohoda… cestou mě vyhodili asi po dvou kilometrech. Nezmínil jsem, že jsme si každý objednali jiný hotel. Asi si přiobjednám ještě noc a zítra s Erikem vyrazím na výlet. Potíže s angličtinou jsou permanentní. Místní nejčastěji nabídnou telefon s překladačem a my napíšeme anglicky, co chceme a oni si to ve vietnamštině přečtou. Dal jsem sprchu ve svém jednolůžáku a po telefonátu s Erikem vyrazil za most do míst, kde bydlí on. Našli jsme nějaký místní bistro, dohodli objednávku nějakého velkého talíře všeho možného dvakrát a za pobavení ostatních hostů čekali na výdej. Erik se totiž jen tak nedá a dokud nemá jasno, co dostane, pořád se ptá a dohaduje, což oceňuji. Tady se díval ostatním hostům do talíře (vstal a obcházel stoly) a ptal se obsluhy co to je a kolik to stojí. Nakonec jsme dostali první porci a Erik se do toho chtěl pustit, ale nevěděl jak. Vietnamka, kterou už asi uhranul svým chováním nechala přítele přítelem a šla mu poradit. Při odchodu se s ním loučila celkem flirtovně. Chudák přítel. Nicméně Erik to s ženami evidentně umí. Pak jsme šli na kafe do kavárny a pak hledat disko, karaoke nebo night club. Disko jsme vypustili už zpočátku, protože to byla nonstop restaurace, v karaoke byli čtyři staří chlápci, hned nás tahali dovnitř a podávali nám ruce, já navrhoval aspoň pivo, Erik prohlásil, že tam nejsou žádné holky a že na to sere. Tak jsme šli hledat night club. Cestou jsme potkali ještě jedno karaoke, ale zase jen pár chlapíků. Když jsme pokračovali k night clubu, bylo víceméně jasné, že půjde o bordel, protože jsme se celkem vzdalovali městu. Po dvou kilometrech jsme došli k autobusáku, na který jsme odpoledne přijeli a bylo jasno. Bordel byl na nádraží. Otočili jsme to, já si koupil pivko a Erika u HoČiMinova pomníku opustil a šel na hotel. Sprcha, deník a jdu hledat nějaký výlety a ubytko.