Den. 4 čtvrtek
Ráno jsem vstal a šel na terasu na snídani, kterou jsem si večer objednal. Recepční běžel koupit čerstvé pečivo, vejce a nějaké docela dobré ovoce, které mi okrájel a připravil na talíř, stejně jako vejce. Pak jsem si šel půjčit motorku. Byl to starší skútr Honda, špatně startoval a byl celkem odřený, tak jsem si to radši nafotil, aby mě pak neobvinili, že jsem to udělal já. S personálem hotelu jsme po několika pokusech o anglickou konverzaci začali používat překladač v mobilu.
Připraven volám Erika, máme mít sraz v 10:00. Říká, že teprve vstává. Jedu za ním a není doma. Prý šel na snídani. Zabít ho! Čas si krátím s jeho bytnou, která chce se mnou někam jet na motorce. Bere svoji motorku a někam jede, tak jedu za ní. Projedeme město a dorazíme k nějakému servisu. Tam nechá motorku, sedá si za mě a jedeme zpátky. Cestou se mě nesměle dotýká a ke konci už se drží normálně. Když se vrátíme, je už zpátky i Erik. Půjčuje si od bytné motorku, resp. nejdřív ho zaujmou chrániče. Začíná se měnit v robocopa. Pak si nasazuje helmu, ovšem opačně, a vypadá jak tankista, což ještě bytnou pobaví. Na to se mě přes překladač ptá, zda kamarád umí jezdit. Píšu jí, že je to jeho první jízda. Pak po marných pokusech najít, jak se motorka startuje majitelka rezolutně odmítá motorku půjčit s tím, že má o ní strach (nedivím se jí). Jedeme na druhý konec města, kde po chvilce zjišťují Erikovi schopnosti také, ale mají trpělivost a hodinu učí Erika jezdit. Potom mu motorku půjčí. Erik to oslaví tím, že hned nabourá do hromady písku. Pak jsme zajeli na autobusák, kde si Erik zjišťuje spoj na další den. Vyrážíme k čínské hranici. Cestou je odbočka k vodopádu. Necháme motorky u nějakých lidí, u kterých si koupíme nějaké pití a jdeme asi půl km pěšky malou říčkou. Je to vlastně náš první kontakt s místní přírodou, takže jsme hned ostražití s očekáváním všudypřítomných nebezpečných zvířat a plazů, která nás hodlají napadnout 😊
Uděláme pár fotek a jdeme zpět. Erik nemá moc benzínu, tak na hlavní stavíme u jakéhosi bistra, které mělo poslední zákazníky asi tak před měsícem a ptáme se na benzínku. Když už tam jsme, chceme se najíst. Opět sekané kosti a smažená rýže, z níž doslova crčí olej. HNUS. Pak pokračujeme dál a doufáme, že benzín vydrží. Nakonec dorazíme k benzínce a oba tankujeme. Čínská hranice už je jen 300 m. Dojedeme k bráně a u bistra odstavíme motorky. Jdu se zeptat, zda se můžeme jít podívat. Chtějí můj pas. Samozřejmě jsem si ho nevzal, tak ukazuji kopii v mobilu, Erik vytahuje fotokopii svého ruského pasu zataveného ve fólii. Čekám potíže. Celník volá na druhého a ten nám říká, ať ho následujeme. A pobízí nás, ať fotíme. Erik se domnívá, že tím to končí, ale já pochopil, že máme jít do budovy, kterou si taky fotíme. Taky že jo. Ze schodiště na nás volá ten kolega, ať ho následujeme. Jdeme tedy dovnitř, tam jsou přepážky. Okolo jedné nás protáhne, vyjdeme z budovy a vede nás přímo k hranici. Zůstává stát za plotem a nás vybízí, ať jdeme dál a ať fotíme. Říkám Erikovi, že tohle už smrdí. Nicméně jdeme a fotíme. Selfíčka, sebe navzájem i budovy. Už teď jsme v háji, tak co 😊
Dobře to dopadlo, dostali jsme se stejnou cestou zpět bez potíží, sedli na naše 125 cm3 stroje a jeli zpět. Cestou pár zastávek na fotky. Erika v půjčovně vítají rozmáchlými gesty a výskotem jako mega star. Vracíme jeho motorku, mě ještě nabízí na pěti denní trip jejich stroj, tak říkám, že se zastavím druhý den a půjčím od nich. Pak jedeme s Erikem na kafe do jedný pěkný kavárny. Já se jedu po kafi ještě projet městem, pak vrátím motorku, dám sprchu a jdu pěšky za Erikem dát mu můj notebook, abych si odlehčil. Chatuju s Vojtou, který se letos zamiloval do Magdy (loni Ivana, předloni Zuza nebo Kačenka, už nevím). Pak pivo, cígo a poslední noc v Ha Giang.