Pondělí
Ráno vstáváme brzy, cca 8:00. Stejně jsme ale vyrazili až v 11 hod. V. si noc pochvalovala, prý zatím nejlepší, co jsme tu (a pak že se ve stanu nevyspí). Trochu nás trápí voda, máme asi jen půl litru pro oba. Za kopcem ale byly potoky, takže jsme dočerpali a umyli nádobí od snídaně. Na vrcholu před cabanou jsme potkali paní ze včera. Je to Němka Sabina (52) a jde sama. Pak jsme ji potkali i v cabaně. Tady jsme si dali výbornou fazolačku s bílým chlebem. Rozhodnutí náš trek ukončit je vzájemné. Já už jsem fyzicky tak akorát, V. má rozedřené prsty u nohou. Ale ujišťujeme se navzájem, že kdybychom se kousli, tak Moldoveanu (nejvyšší hora Fagaraše) dáme. Rozloučíme se se Sabinou a zahájíme sestup do města Victoria (docela pěkný název na zakončení treku). Sestup je dlouhý a nudný a odnášejí to má kolena. Koupačka v říčce na Evu a Adama je chladná, ale osvěžující. Plán skončit v osm nevychází. Nikde není místo na stan, já navíc vzhledem ke kolenům jdu hodně pomalu a často dělám pauzy. V devět už sotva jdu a končíme někde u silnice. Já si ještě vařím čaj, V. posílá zprávy mobilem. Fotky a spát.
… a jak to vidí V.
Dnes je už sice 13/8 píšu ráno, večer se mi už nechtělo..Od rána myslím na Áňu, už je to velká holka a já trochu bilancuju.. hrozně to letí..Vzbudili jsme se opět do krásného rána a vyrazili zdolávat vrcholy. Spalo se mi docela dobře..časté buzení už nepovažuji za nevyspání..Je opravdu magický pozorovat hory, ozářený ranním sluncem. Mám klid v duši. Tento den, byl z mého pohledu, s nejkrásnější krajinou a výhledy. Sice to byl samej dokopec a skopec ale parádička. Už víme, že nejvyšší vrchol asi nedáme, nedojdeme, chybí síla a taky pro mě dost důležitý jídlo.. od včerejška jsem trochu nervozní, že nevyjdu, eM mi nabízí pomoc. Vím, že by se se mnou rozdělil i o poslední krajíc chleba i kdyby umíral hladem. Zajímavý bylo, že včera jsem byla na pochybách o dobití Moldenau já.. dnes už se cítím, že bych to s vypětím sil dala.. cestou je totiž chata s jídlem.. ale role se otáčí a na pochybách je teď eMko. Co je jistý, že potkáváme osamocenou němku , teď už vím, že je to Sabine, pro mě Heidi(podle povídky Heidi, děvčátko z hor)dávám se sní do řeči, zdá se být celkem normální, jde taky na chatu Podgradu, tak se tam s ní opět při polívce setkáváme. Na polívku jsem se opravdu těšila. Sice jsme na ní čekali, nevím z jakého důvodu, dost dlouho, což eM rozezlívalo, a bylo jí na můj hladový žaludek málo, ale byla dobrá. Ještě, že k ní byl i chleba. Strávili jsme tam asi 1 a půl hod. kecali s němkou, vegetariánkou, která měla asi 5 čajů s cukrem a solí, a pak zahájili sestup. Docela náročnej a hlavně dlouhej, ale krásnej. Cestou jsme se i vykoupali, bylo to tak osvěžující a očistné.. že mě ani nevadilo, že to bylo poměrně studené..asi po dalších 2 hod. jsme dali polívku a sestupovali a sestupovali. Cestou byly oslí bobky, a spoustu potůčků a lávek. eM byl pomalejší a zdál se mi docela otrávenej, byl to záhul na jeho bolavá kolena, jak jsem se pak dozvěděla, tak jsme šli dolu spíše každý sám svým tempem, vždycky jsem někde počkala, abychom se od sebe nevzdálili moc .. protože se už stmívalo a nevíme, co v těch lesích všechno žije žejo.. a potkat medvěda a být na něj sama by se mi nechtělo..mě se šlo dolu překvapivě dobře, nohy ok, bolely mě akorát ramena od báglu,, bylo to už dlooouhý.. nakonec jsme sešli k příjezdové cestě, a hned kde to šlo, jsme postavili stan, už byla docela tma.. moc jsme nemluvili..Vedle dost hučela divoká řeka, ale já si dala špunty a vyspala jsem se fakt dobře..jsme zapadlí mezi kopci, takže sem nejde sluníčko, ale vypadá to na pěkný den. Vstávali jsme asi nejpozději ze všech nocí asi v 9*30.. jsem zvědavá, jestli to dnes dáme k autu a jestli bude kompletní..