Pátek
Ráno v půl devátý vstávám a dám si procházku. V. se taky vyhrabe a ticho pokračuje. Po zubech se konečně lámou ledy, když se ptám, zda jedem pro jídlo. Pak konečně pusa a už je lépe. Dojedeme do města. Jdu na kafe a kebab, V. na nákup. Sraz je u auta a navrhuju výlet. Jsme v oblasti nazvané Malé Karpaty. Nejdříve ale jedeme na snídani do přírody. V. snídá, já si dám jen čaj. Potom vyrážíme na výlet, který by měl být tak na 3 hod. Protáhne se na 4 hod. Malé Karpaty jsou spíš takové kopečky do 500 m. ale jako relaxační výšlap dobré. V. cestou sbírá houby. Dvakrát musíme použít pláštěnku. V. se cestou ukecla, že by jela ještě ke mně na čaj, ale hned to zamlouvá, že se ještě uvidí. Půl čtvrtá a odjezd okreskami na Břeclav. Tady nabereme naftu a dáme jídlo ze zásob a pokračujeme směr Praha. Za Břeclaví je chcanec a není moc vidět. V. řídí, raději na ní nemluvím, abych jí nestresoval, ale zvládá to dobře. Za Brnem se dovím, že ke mně nepojede. Čekal jsem to 😊 Pak dojedeme až do Vysočan, V. se pobalí, zakončíme pusou a já se přes Kaufland vydám domů. 22:15 je definitivní konec naší cesty do Fagaraše.
… a jak to vidí V.
Ráno tichý, pak vyjasnění a nakonec jsme dali i Malé Karpaty. Asi 15 km, takové malé Brdy, ale pěkné. ..Počasí proměnlivé ale šlo. Kolem půl 4 jsme u auta já se ujímám řízení a dávám to, s jednou přestávkou na jídlo, záchod a oddech, tradičně u Teska v Břeclavi, až do Prahy. Jelo se mi docela dobře, cesta bez problému..
Nevím, jestli mám psát nějaké shrnutí. Tak aspoň malé.
Rumunsko mě překvapilo, je to krásná země, neměli jsme žádnou negativní zkušenost třeba s lidmi nebo zvířectvem. Baví mě ty původní nemoderní chatrče. To už se moc nevidí. Sice bordel trochu víc, ale s tím se počítalo. Ráda bych se tam vrátila a dokončila přechod z druhé strany a chtěla bych zase stejného parťáka, protože to s ním, i přes ty malé výkyvy, bylo moc fajn. Tak věřím, že to snad vyjde. Když nám osud bude nakloněn.. tak už asi konec ))