Čtvrtek
Vstáváme, snídáme, hygiena a přesun do Turnu Rosu pod kamery. Ještě se ujistíme od jednoho zaměstnance, že auto můžeme nechat tady. Sám nám říká, že je to bezpečné a ukazuje kamery. Tak se pobalíme, jdeme do místního konzumu koupit cíga na cestu a rozinky na energii a zahajujeme výstup do hor. Zpočátku je to asfaltka k Monastíru, kde si dáme první pauzu, uděláme pár fotek a pak lesem vzhůru do hor. Mám obavy o zásoby vody, což V. komentuje slovy, že v horách je vody dost. Během výšlapu to ale moc nevypadá… Je to hned příčina našeho prvního lehkého sporu (v dalších dnech zjišťuju, že zatímco já mám obavy o vodu, tak V. o jídlo, které zase až tak nezajímá mě). Před prvním vrcholkem posvačíme a hned o pár set metrů dál máme první kontakt se stádem ovcí a psy. Psi sice štěkají, ale spíše se nás bojí a sami poodejdou z cesty, když se blížíme, ale když se zastavím udělat nějaké fotky, je jich najednou kolem nás asi šest. Agresivní nejsou. Voda stále nikde. Začínám to komentovat. Pak jsem jí konečně objevil (musel jsem k ní sestoupit a dojít cca 500 m). Čerpám do lahví. Zatáhlo se a začíná pršet. Svlékám se do skoro naha a s vodou v dešti jdu zpět za V. Ta naštěstí opláštěnkovala batohy. Vezmu pláštěnku i na sebe a pokračujeme. Za námi to začíná bouřit. Asi po 300 metrech voda, pak další… V. to komentuje tím, že to komentovat nebude… Potkáváme druhé stádo. Bačové čekají až dojdeme k nim, jelikož poženou stádo po stejné cestě. Procházíme přímo stádem. Psi jsou přátelští a trochu zubožení. Mají pokousané tlamy a uši, V. se tam s jedním pomazlí a ten jde chvíli s námi. Myslím, že si moc laskavosti od svých pánů neužijí a jsou vděční za jakýkoliv projev „lidskosti“. Z kopce vidíme chatu. Sice už moc neprší, ale rozhodneme se sestoupat k chatě a rozbít tábor. Chci jít hledat vodu na ráno a když už jsem na odchodu, všimnu si pod chatou trubky s kohoutkem a když tím otočím, tryská z toho horská voda 😊 Po jídle jdu stavit stan a ukázalo se to jako dobrá volba, protože se těsně poté (V. se vybaluje snad půl hodiny), co jsme zalezli, rozpršelo celkem mohutně. Nálada je ok, učíme se anglicky a prohlížíme fotky. A taky si každý píšeme příběh svýma očima.
… a jak to vidí V.
Přespali jsme kousek za vesničkou v poli a po opět hodně teplé noci jsme se probudili do krásného rána. Od brzkého rána jezdili, zřejmě do práce, Rumuni kolem nás na pole, tak bylo docela těžký najít trochu klidu na velkou. Po snídani jsme vyrazili do města zaparkovat auto na vybrané místo, koupili jsme si v místní sámošce ciga a rozinky a po vyfocení „před“ jsme vyrazili po asfaltu hore ke klášteru, odkud už začínala ta pravá trekovka do hor. Na začátku nás doprovázel rumunský chlapeček, který z nás byl zřejmě trochu paf, vysmátý, ale nechtěl mi říct jak se jmenuje. Ze začátku se mi šlo celkem těžko, po těch hodinách sezení jsem dost nerozhýbaná. Pak už to bylo lepší a chytla jsem tempíčko. eM mi přišel dost svěží a nabuzený, byl furt vepředu.. ale pak, jak ubývaly zásoby vody, ubývala mu i trochu energie a hlavně nálada. I když, podle mě, bylo vody ještě dost. Já věřila, že vodu cestou potkáme, eM měl pochybnosti, tak pomocí mobilu, který měl být zapnut až v případě nouze nejvyšší, vyhledal pramen. Pramen, který jsem měla v mapě.. Nálada se zlepšila. Já měla hlad, tak jsem snědla asi 3 krajíce chleba..poslední.. eM jen suk.. nechápu z čeho bere..Jestli budu mít takovej hlad každej den, tak s jídlem nevyjdu. Asi po 2 hod. cesty jsme potkali 1.stádo ovcí se psy. Ti jen trochu štěkali a vrčeli..Po chvíli další stádo .. tam dokonce byli pejsani přítulní a vděční za každé pohlazení. Bylo mi jich líto, jsou zanedbaní a vyhublí, často nějak zranění, jedno štěně mělo dokonce ukousané obě uši.. ani si nechci představovat, jak se mu to stalo. Došli jsme na místo kde měl být poblíž pramen.. a nebyl.. tak eM nalehko vyběhl někam dolů a já čekala u báglů jestli bude úspěšný.. začalo krápat.. víc .. a už prší.. zběsile vytahuju pláštěnky nejdřív na oba bágly pak na sebe, trochu mam z počasí strach..byl by vopruz jít v zimě a mokru..vidím dole eM svlečeného do půl těla, jak nese flašky plné vody.. hmm tak našel.. dobrý.. jdu mu naproti pomoct, je trochu zima.. oba v pláštěnce vyrážíme dál..asi za 5 min. přecházíme asi 3 prameny tekoucí přímo přes cestu..ale jistota je jistota.. tak mapa nekecala. Pokračovali jsme asi hoďku a půl, já už byla docela utáhlá.. v dáli jsme viděli chatku, scházíme k ní. Já doufám, že by mohla být otevřená.. nebyla.. asi nějaké pastýřovo útočiště, zatím neprší ale nevypadá to dobře.. všude zataženo a v dáli prší..byl tam i stolek tak aspoň vaříme čaj a polívky a koukáme po místu na stan, kousek v dolíku ho nakonec eM postaví, pěkné místo.. jen co dojíme a dopijeme začíná pršet víc a víc, jdeme se ubytovat, chvílema pršet přestane, ale já už nevylejzám, jen na zuby, děláme anglinu, sjíždíme fotky, píšeme příběh.. takový celofagarašový večerní rituálky.