Pátek
Noc byla nakonec klidná, V. je spokojena. Posnídáme a já se konečně vy… V. našla kus od stanu zmiji v místech, kde jsem před chvílí byl. A ještě si jí fotí. Bože. Taky se k nám od procházejícího stáda zaběhl pes, tak jsem mu věnoval kus tvrdého chleba. Pak jsme se sbalili a vyrazili na další cestu. Stádo je kus nad námi a musíme projít skrz, ale vše v pohodě, asi se mezi místními psy rozkřiklo, že jsme nekonfliktní. Pak následuje celkem vyčerpávající stoupání. Na vrcholku potkáváme první trekaře. Jsou to Němci. Otec a dva synové, tipujeme. Pak se s nimi potkáme ještě 2x. V jednom sedle si dáme pauzu. Trochu dorážím na V. Říká, že jsem nadrženej, ale ona je prý taky 😊 Už to skoro dopadlo, nakonec ale pokračujeme dál. Následuje jezero v další nížině. Tady bereme vodu. Pro jistotu filtruju a děláme fotky. Nato následuje dost namáhavej výstup. Už jsem docela hotovej. V. najde na mapě chatu. Je to asi kilák. Když tam dorazíme, jsou tam dvě boudy. Jedna úplně rozpadlá a pak taková malá kotvená lany. Na první pohled nic moc. Dáme si večeři (polívu a hlt slivky) a já jdu stavět stan. V. chce spát v boudě. Říkám, že ok, ale že já spím ve stanu. V. říká, že bude se mnou ve stanu. Prohlížíme fotky, smějeme se nad mýma kozama v Moiře a dáme angličtinu. Pak si každý zapíšeme příběh a jdeme spát. V noci začalo hrozně foukat, celý stan se ohýbá. Navíc jsme z kopce a já pořád sjíždím dolů. V. navrhuje přesun do boudy. Hrdost mi nedovolí. V. jde po chvíli přemýšlení sama.
… a jak to vidí V.
Noc byla překvapivě klidná, až na jeden záchvěv větru a ráno déšť, nebyla mi zima a docela jsem i spala. Asi kolem 8 hod. vylezlo sluníčko a my už si vychutnávali snídani při nádherném počasí. Ovesné kaše se vším možným vylepšením jsem jedla každé ráno, skvělý přísun energie. A chutnaly mi. Velký silný kafe nemohlo chybět. Můj energeťák. Vedle chatky byla dokonce hadice s tekoucí vodou, takže jsem se mohla i jakž takž umýt, později eM objevil i docela čistou kadiboudu.. bohužel jsem už byla po.. Taky se tam zjevil zničehonic černý pes a vypadal, že má hlad.. dostal od dobráka Martina suchar a byl rád, já ještě cestou od chaty ke stanu potkávám hada,, byla to asi zmije.. Ráno nikdy nespěcháme.. užíváme.. takže vyrážíme až kolem 12 hod. po červené značce. Furt nahoru a pak dolu. Šlo se mi líp než včera, asi si už tělo zvyká..měli jsme pár zastávek na sváču a oddych a potkali jsme první 3člennou mužskou výpravu. Počasí nám přeje, paráda. I vody je dost, bereme jí z jezírka. Nejvyšší vrchol byl 2306m. Kousek pod ním jsme se rozhodli ubytovat. Je tam i staré červené Refugi. Myslela jsem si na něj od začátku, že by se nemusel stavět stan… Vevnitř nic moc, ale nesmrdělo a prkna vypadaly ok. EM odmítl, no tak jdeme stavět..Snad nebude zima a brzy usnu ..tak dobrou..