Středa
Vstáváme v devět. Je sluníčko a horko. Sušíme věci a Verča cvičí. Hezký pohled. Vařím čaj a kafe a snídáme. Pak se sbalíme a oba jdeme ještě dočerpat vodu. Uděláme pár fotek a vyrážíme vzhůru po červené, abychom dorazili celou hřebenovku. Po modré bychom totiž mohli rovnou sklesat do cíle. Ale my to chceme dát celé. Je to stále do kopce, chvílema cestu ztrácíme, ale mobil nás vždy vrátí na správnou trasu. Nevím, jak by to dopadlo bez něj 🙂 Ze mě zase leje, shazuju triko a jdu nahoře bez. Verča je zase o několik desítek kroků napřed a počká na mě na vrcholu. Nafotíme se „do katalogu“ a následuje prudký sešup dolů. A pak zase nahoru… ztratíme červenou a zjistíme to pozdě, ale mapy ukazují, že se na ní dá dostat po žluté, která je kus před náma. Vracet se nechceme, tak jdeme na žlutou. Pěkný stoupáníčko, kde mi zase Verča bere dráhu a dojdu jí u koryta s vodou. Nabereme vodu a jde se dál. Vrchol dnešního dne je na skále u kříže s krásným výhledem na Malou Fatru. Zase fotíme. A pak to přijde. Cesta do údolí vede přes kmeny popadaných stromů, místy je prašná a podkluzuje a v té džungli se i ztrácí. Jediným vodítkem, že jdeme správně je lehce viditelná pěšinka a taky mobil. Nutno podotknout, že jsem trochu nervní, když už poněkolikáté s těžkým batohem podlézám, přelézám či jinak překonávám překážky. Ulevuju si nadávkami v domnění, že Verča je za mnou tak daleko, že mě neslyší. Ale slyšela… Už jsou čtyři hodiny a hlad už je, tak stavíme na nepříliš vhodném místě a vaříme polívky. Verče se místo moc nelíbí, mě taky ne, ale než hledat lepší, radši to skousneme. Zbytek cesty do Staré Lubochni moc záživný není. Dorazíme do Lubochni lehce po páté a jdeme na vlak. Máme kliku. Vlak jede za 6 minut. A ani neplatíme 🙂 průvodčí nepřišel. Vystoupíme v Ružomberoku. Autobusák je hned vedle vlakáče. Jediný autobus na nádraží, odjezd za minutu podle informační tabule a hned je to ten náš. Prostě klika č. 2. Zaplatíme a Verča zůstává v přední části busu, já jdu dozadu. Asi za hoďku dojedeme do Starých hor a najdeme auto v pořádku tam, kde jsme ho nechali. Shodíme bágly, boty a sedíme v kufru a řešíme, co dál. Verča Prievidzu, se kterou jsem počítal já, asi moc nechce a hledá něco kolem Púchova. Ale Púchov je asi dvě hodiny cesty a je už dost pozdě. Najdu v Púchově ubytko, ale Verče se nelíbí a hledá dál. Nic pěkného nenajde, tak to rozseknu a hledám ubytko v Prievidze. Verča po váhání souhlasí a hledá taky Prievidzu. Něco našla, ale když tam volám, říkají, že mají plno. Doporučili ale jiný ubytko. Tam mají volno a cena je ok, tak vyrážíme. V Turčianských Tepliciach si nakoupíme v Bille nějaký jídlo na teď i na snídani. Máme zase prázdný kolo, ale to teď neřeším. Na ubytko dorazíme lehce před zavřením. Jsem nadšený. Fakt pěkný ubytování. Nový, čistý. A co jsme přehlídli – v ceně je i snídaně… Jdu do sprchy, pak pivo a cígo na balkóně. Verča si dává asi půlhodinovou lázeň 🙂 Uvidíme, co bude dál. Program na zítra zatím nejasný. Uvidíme. Tak jo, něco bylo 🙂 Pak spánek na oddělených postelích. Nemůžu usnout. Ve stanu jsem zabral vždycky hned a tady v postýlce ne a ne zabrat. Zato Verča spí hned. Pěkně oddychuje. Já ještě ve 2:30 čumím do mobilu. Pak zaberu, ale v 5:30 mě budí první auta. Ufffff. Verča spí. Já sem tam zaberu a v devět je budíček.
